Bohdan Holomíček bezesporu patří mezi nejoriginálnější české fotografy.
Během svého života nafotografoval a stále fotografuje drobné lidské příběhy, veselé i smutné.
Poprvé jsem se s ním potkal v osmdesátých letech na jednom setkání fotografů.
Z auta tehdy nosil další a další krabice fotografií, které kolovaly z ruky do ruky.
Krátce poté jsem ho ještě navštívil při instalaci jeho výstavy v bývalé galerii Foma v Praze.
Opět neskutečné množství fotografií.
Potom jsem ho občas viděl se mihnout během různých společenských akcí, vždy s fotoaparátem v ruce.
Někdy jsem měl pocit, že je snad na několika místech najednou.
V EPO 1 je vystavena zhruba tisícovka jeho fotografií, nepočítal jsem je, ale věřím tomu.
